﻿&editionNumber=47
&editionVolume=3561

&centralHeader="LUFTWAFFE ZESILUJE VZDUŠNOU OBRANU ŘÍŠE"

&mainArticleHeader="RAKETOVÉ STÍHAČKY ME 163 ÚTOČÍ NA AMERICKÉ BOMBARDÉRY"

&mainArticleText="Po mnoha dřívějších pozorováních raketového letounu a několika přímých svědectvích z Němci ovládaného území začali Němci v květnu 1944 konečně nasazovat přepadovou stíhačku Me 163 Komet v menších operacích a krátce nato vytvořili operační stíhací křídlo. Dne 2. listopadu vyrazila přibližně desítka těchto raketových stíhaček z Jagdgeschwader 400 proti velké americké bombardovací formaci východně od Lipska, aby prokázala své schopnosti. Němci zahlédli početnou skupinu amerických bombardérů a zahájili stoupání, ale doprovodné P-51 Mustang jim vyrazily vstříc. V následném boji byly ztraceny dva americké bombardéry a potvrzeny čtyři sestřelené Komety. Podle říšského deníku Völkischer Beobachter byli sestřeleni němečtí piloti Oberfeldwebel Horst Rolly, Herbert Straznicky, Gunther Andreas a Jacob Bollenrath, jehož hodnost není známa. V době uzávěrky není jejich osud znám.
Útočná taktika, obvykle prováděná ve dvojicích, velí pilotům vystoupat svisle skrz bombardovací formaci a poté se skrz bombardéry vrátit střemhlav dolů za palby těžkých 30mm kanónů. Tento útok lze zopakovat ještě jednou, než nedostatek paliva donutí pilota klouzavým letem návrat na základnu. Me 163 nemá přetlakovou kabinu, takže pilot musí udeřit rychle a po krátké době sestoupit do snesitelnější výšky, jinak riskuje ztrátu vědomí. Němečtí piloti absolvují výcvik ve výškových komorách, aby byli připraveni na řídký vzduch bez přetlakového obleku. Kvůli rozpínání žaludečních plynů při prudkém stoupání musí rovněž dodržovat stravu s nízkým obsahem vlákniny. Navzdory svým nedostatkům jsou podle spojeneckých pilotů tyto raketové stroje při klouzání po útoku velmi obratné, takže je obtížné zasáhnout, i když je protivník dokáže dohonit. Mimořádná rychlost, odhadovaná na 650–700 mil za hodinu ve vodorovném letu, zatím spojenecké piloty mate, protože proti tak rychlé nové zbrani nemají odpovídající prostředek."

&secondaryArticleHeader="TĚŽKÉ BOJE U MEIJELU NA LIMBURSKÉ FRONTĚ"

&secondaryArticleText="Dne 27. října držela 3. pěší divize postavení západně od Overloonu pod velením americké 7. obrněné divize a byla součástí síly pověřené dobytím Meijelu. V noci před útokem byly přes kanály postaveny tři mosty. Ráno 28. října německý protiútok přejel jednu americkou rotu a přišly zprávy o Tigerech postupujících na Asten. Díky včasnému varování amerického letectva byl útok na levé křídlo spojeneckých linií zastaven soustředěnou minometnou a dělostřeleckou palbou. Ve středu však německý nápor pokračoval bez zpomalení; směs tanků Tiger a Panther podporovalo 400 pěšáků. Po dvě hodiny Němci rozšiřovali své zisky za cenu několika tanků a desítek padlých a raněných. K večeru postupující síly ztratily soudržnost, zakopaly se a upevnily předmostí na území získaném během dne. Výslechy německých zajatců ukázaly, že šlo o dobře připravený útok vedený 9. tankovou divizí a 15. divizí pancéřových granátníků.
Kvůli bojům u Šeldy nebyly k dispozici žádné zálohy a americké a britské jednotky byly zatlačovány; ztratily rotu OE a další rota byla odříznuta od hlavních sil. Shermany 7. obrněné divize utrpěly proti Pantherům a Tigerům těžké ztráty a mnoho dalších tanků padlo za oběť protitankovým zbraním. Po setmění, když se Němci zakopali, Spojenci zasypali několik cílů tisíci granátů, včetně mostů přes kanály. Za úsvitu zjistily německé a americké jednotky, že jsou zakopány méně než 1 000 yardů od sebe. Obě strany prudce zahájily dělostřeleckou palbu a ráno začalo ohlušující salvou. Německá pěchota postupovala pomalu, avšak malá skupina Tigerů pronikla k silnici za prapor Shermanů a stíhačů tanků, způsobila spojeneckým obrněncům těžké ztráty a teprve posily ji zahnaly.
Na pravém křídle amerického postavení zůstal jediný stíhač tanků a po průniku Tigerů bylo bojeschopných jen několik Shermanů. Přibližně v 15.00 zahájily německé tanky poslední pokus o prolomení spojeneckých linií. Američané nyní naváděli palbu až na vzdálenost 300 yardů od německých tanků a riskovali zásah vlastních jednotek; katastrofě zabránila přesnost britských dělostřeleckých pozorovatelů. Pod tlakem nepřetržité dělostřelecké palby a při nutnosti krýt širokou frontu začal německý útok slábnout. Soustředěná palba nakonec Němce zatlačila zpět a umožnila odříznutým Američanům v časných ranních hodinách ustoupit přes britské linie. Američané s úlevou předali bojiště 15. skotské divizi podporované 25. polním plukem. Patnáct hodin čelili drtivé přesile a jen díky své houževnatosti a podpoře britských jednotek byla bitva vyhrána."

&fakeArticle1Header="B-29 SE UTKAL SE 79 JAPONSKÝMI LETADLY A BĚHEM ČTYŘHODINOVÉHO BOJE SESTŘELIL 9"

&fakeArticle2Header="GENERÁL ŽUKOV PODRUHÉ VYZNAMENÁN ŘÁDEM RUDÉHO PRAPORU"